Je mi ze sebe špatně

Je mi ze sebe špatně: Temná satira o chorobné touze po pozornosti

Představte si film, který vás donutí smát se, kroutit hlavou v úžasu a zároveň se cítit nepříjemně trapně - nejen za hlavní hrdiny, ale možná i trochu za sebe. Přesně takový zážitek nabízí norská černá komedie s názvem Je mi ze sebe špatně (v originále Syk pike, anglicky Sick of Myself) od režiséra Kristoffera Borgliho. Tento snímek, který sbíral chválu na festivalech včetně skandinávského filmu a zmínku na Benátském filmovém festivalu, není jen obyčejnou vztahovou dramedií. Je to ostrá sonda do nitra narcismu a toxické soutěživosti v dnešní společnosti.

V době, kdy je pozornost novou měnou a sociální sítě hřištěm pro sebeprezentaci, Borgliho dílo rezonuje s mrazivou aktuálností. Film odhaluje temnou stránku lidské potřeby být viděn, i kdyby to mělo vést k sebezničení. Připravte se na jízdu, která začíná jako lehce absurdní konverzační komedie a postupně se propadá do znepokojivého psychologického dramatu s téměř hororovými prvky.

Génius versus oběť: Nezdravá dynamika vztahu Signe a Thomase

Ústředním bodem příběhu je toxický vztah mezi mladou Signe (Kristine Kujath Thorp) a jejím přítelem Thomasem (Eirik Sæther). Thomas je sochař, který si získává popularitu vytvářením děl z ukradeného nábytku. Jeho náhlý umělecký vzestup odsouvá Signe do stínu, což v ní probouzí pocity nedostatečnosti a žárlivosti. Zdravá reakce? Podpora partnera a hledání vlastní cesty. Signe však volí cestu sebedestrukce, aby znovu získala pozornost a sympatie, které jí podle ní náleží.

Její zoufalství ji vede k užívání ruského léku z černého trhu, který má způsobit kožní vyrážku a alergické reakce. Co začíná jako pokus o vzbuzení soucitu, se brzy promění v nekontrolovatelnou spirálu lží, úzkosti a fyzického i psychického utrpení. Je to brilantní, i když morbidní, metafora pro to, jak daleko jsou někteří lidé ochotni zajít pro pět minut slávy, pro pozornost okolí, pro pocit důležitosti.

Kdo je tu vlastně horší? Postavy na hranici sympatií

Jedním z nejzajímavějších aspektů filmu je absence tradičních "sympatických" hrdinů. Thomas je až odpudivě narcistický, pohlcený vlastní genialitou a slávou. Signe je manipulativní, sebestředná a její touha po pozornosti je patologická. Přesto je jejich dynamika fascinující.

Film nás mistrně nutí přemýšlet: Kdo je ve vztahu, který je postaven na nezdravé soutěživosti a přehlížení potřeb toho druhého, skutečnou obětí? A existuje vůbec "oběť", když oba jedinci pohrdají druhým ve snaze pozvednout sebe sama?

Režisér Kristoffer Borgli se nebojí jít do extrémů. Scény Signeiny nemoci jsou syrové a nepříjemné, vizuálně sugestivní. Zároveň se opakovaně noříme do Signeiných fantazií, které diváka matou a ukazují hluboce narušený vnitřní svět hrdinky. Tato hra s realitou a představou umocňuje psychologickou tíhu snímku.

Od černé komedie k psychologickému hororu

To, co začíná jako vtipná, i když temná, sonda do vztahových klišé, se postupně transformuje. Borgli s bravurou přechází od cynické konverzační komedie k temnému psychologickému dramatu, které místy nabírá až hororové rysy. Fyzická proměna Signe a její narůstající izolace v kombinaci s jejími sny a představami vytváří dusivou atmosféru.

Film vrcholí scénou z focení s postiženými umělci, která je pro mnohé diváky naprosto zdrcující a posouvá hranice diváckého komfortu. Tato scéna, ačkoliv je eticky ošemetná, slouží jako silný komentář k zneužívání utrpení pro umělecké, a především pro osobní, prospěch. Ukazuje, že Signe je ochotna obětovat cokoli - vlastní zdraví, důstojnost, morálku - jen aby byla středem pozornosti. Je to brutální a nekompromisní pohled na lidskou touhu po validaci v hypervizuálním světě.

Proč je Je mi ze sebe špatně filmem, který stojí za to vidět (i když to bolí)

Navzdory své nepříjemné povaze a "nesympatickým" postavám je film Je mi ze sebe špatně nesmírně důležitým dílem. Je to satirická, ale zároveň bolestivě pravdivá reflexe moderní společnosti, posedlé sebeprezentací a touhou po vnějším uznání. Film klade nepříjemné otázky:

Režisér Kristoffer Borgli (jehož díla se občas srovnávají s filmy jako Nejhorší člověk na světě kvůli podobnému severskému pohledu na složité vztahy) dokázal vytvořit originální, provokativní a vizuálně poutavý snímek, který vás nenechá chladnými. Je to film, na který se nekouká snadno, ale který ve vás zanechá hlubokou stopu a podnítí k zamyšlení. Pokud hledáte něco, co vás vytrhne z běžné filmové rutiny a donutí vás přemýšlet, pak je tato norská pecka tou správnou volbou.

Závěrečné myšlenky: Film, který se zaryje pod kůži

Je mi ze sebe špatně je film, který funguje na mnoha úrovních: jako psychologické drama o posedlosti pozorností, jako černá satira na umělecký svět a sociální sítě, a jako varovný příběh o sebezničující cestě za uznáním. I když vám z něj možná bude „špatně ze sebe' (nebo spíše z některých aspektů lidské povahy), jeho originalita a odvaha jdou daleko za průměr. Rozhodně si ho nenechte ujít, pokud máte rádi filmy, které vás nejen baví, ale i provokují a nutí přemýšlet o temných zákoutích lidské psychiky.